Já jsem taky žádnou "potřebu" tlačit neměla. Poprvé jsem vůbec netušila, co se děje, podruhé už mi bylo jasné, že na tlačení brzy dojde a že je dítě "na kraji", ale jestli bych to poznala sama, těžko říct. Ale když řekli "tlačte", tak jsem tlačila podle pokynů a šlo to (i když ještě chvilku jsem si vůbec neuměla představit, že by mohlo při kontrakci jít ještě tlačit, měla jsem pocit, že se roztrhnu i tak) Teda až na požadavek tlačit víckrát na jeden nádech - na to mi kyslík v tom stresu nestačil. Poprvé bylo dítě venku asi na potřetí, podruhé to trvalo dýl, což jsem si vysvětlovala mou horší kondicí + doznívajícím epidurálem. Ale vyprávění o tom "jak už jsem strašně cítila potřebu tlačit, ale nikdo mi to nevěřil" jsem taky slyšela hodně a sama nezažila.