Agnesss, měli jistotu, celkem bytelnou, o kterou se dalo opřít. Že když budeš hodnej, v 18cti začneš ve fabrice a v šedesáti z ní odejdeš s hodinkami a důchodem.

Většině lidí to tak nějak stačí k životu, dneska totiž nemají ani ty jistoty, ani ty hromady vysněného zboží, protože na ně nemají prostředky. Navíc nemají ani prostředky na to, aby všechny ty získané svobody mohli užívat.
Kdo asi tak vymění jakousi imaginární, ale nereálnou svobodnou cestu do Francie za střechu nad hlavou, byť i dle dnešního pojetí o ni přišel právem?

Kdo týden před výplatou vymění pět jogurtů dětem ke svačině za svobodné plkání na netu?

To, že pro nás to má hodnotu, svědčí o tom, že se - ano, jistým způsobem určitě, rochníme v blahobytu a zbytné emoce, čas a prostor věnujeme vznešeným řečem. Zase si neděljme iluze, že všechna tahle písmenka stojí za kus chleba a párek k večeři.