Vím, že tu tohle téma zakládala Buchli, ale já nad tím stejně musím pořád přemýšlet. Ptala jsem se tu před týdnem, jestli jste některá pojmenovala dítě po tatínkovi a dodnes nelitujete, resp. nelituje nikdo z rodiny a všichni jsou spokojení...? Na můj příspěvek během týdne reagoval jen jeden člověk, proto to dnes zakládám jako téma, třeba se sejde víc názorů.

U prvního dítěte mě nikdy nenapadlo, že bych mu dala jméno po jeho otci nebo po komkoli z rodiny, dostal jméno, které jsem si vysnila už coby dítě. A teď mě snad jako první myšlenka po pozitivním testu napadla, že se bude jmenovat po manželovi.

Tak co? Jmenuje se váš syn po jeho otci? Mně to vždycky přišlo strašně divné, navíc jména i ráda vybírám, ale můžu tak nějak vnitřně cítit, že by se tak prostě jmenovat měl?