malé batole v komunikaci lépe přijímá, když mu místo: zdenku, toto je tur domácí, v tomto případě samice zvaná kráva... řeknu - zdenálku, koukej, bůůů, kravička.
takže i moje dítě umělo a používalo spoustu slovíček, patvarů atd, které sme ho ,,naučili,, protože to pro ně j bylo od začátku jednodušší vyslovit. pejsek byl bafí atd. ale vcelku dost sem si dávala pozor, aby znal i ten správný tvar slova, takže se řeklo, koukej, bafí pejsek. byla sem ráda, že po mě zopakoval bafí a fakt ho netlačila do pejska. nyní pejska umí a bafí nepoužívá, stejně jako ví, že bůů je zvuk vydávající tur domácí a ne název zvířete.
co si pamatuju, tak sme používali bumbání místo pití, protože si říkal ,,bumbu,, že chce pít, hami na jídlo, čů a e-e. čů mu teda zůstalo a když ke mě letí, abych mu pomohla na záchodě, tak ještě huláká čů, jinak u nás vede hurónský řev bobéééék!
já v tom prostě nevidím nic tak děsného, pokud to má míru a rodiče jsou trochu soudní, že to dítě zná ekvivalent, tak prostě pro zdárné dorozumění a i třeba rozmluvení dítěte to není na škodu použít i vavavava. protože kdyby měla matka čekat, až jí dítě řekne rukavice, to by se třeba taky načekala, tím že to použije taky a hned poté řekne rukavice, dorozumí se a neočekávám, že by to to dítko následně používalo navěky věků