Starší je holt hodně chytrá, ale není rozumově vyspělá na to, aby příchod sourozence zvládla racionálně.

Zkus se řídit tím, že byla první a měla by být první i nadále - tj. napřed se starat o ní a pak o mimi, dát jí jídlo na stůl a PAK jít krmit mladší, vyřešit její oblečení na ven a pak doobléct mimino atd.

Zkus si vyhradit čas jen na ní - "až půjde mladší spát, tak můžeme spolu dělat vystřihovánky".

Zkus trošku přesunou zájem někam jinam - "vařila myšička kašičku mě nebaví, co kdybych ti nalakovala raději nehty" (a z téhle činnosti naopak vyřadit mladší s tím, že to není pro mimina, ale jen pro velké holky). Zkus vůbec z toho, že je velká holka udělat výhodu - mimi musí jít po obědě spát, ty nemusíš, mimi musí jít večer spát po večerníčku, ty můžeš být ještě půl hodiny vzhůru. Mimi musí jíst kaše, ty můžeš mít zmrzlinu.

Starší by určitě potřebovala své soukromí - a měla bys jí ho pečlivě strážit - je úplně jedno, jeslti to bude koutek s barbínama (kam mladší nesmí, aby něco nespolkla), postel (na kterou mladší nesmí vylézt bez povolení starší), nebo jeslti má starší svůj pokojíček. Musíš jí dát najevo, že i mladší musí dodržovat pravidla a že si nemůže dělat co chce. U nás děti samozřejmě musely sdílet většinu hraček (zvlᚍ věci jako lego a skládačky a knížky) - ale třeba spací plyšáci byly vždycky pro to druhé dítě tabu.

Hlavně přeju pevné nervy - mě děti vpodstatě nežárlily, ale jsou 19 měsíců od sebe, takže starší brzy zapoměl, že kdy byl jedináček....