Jejdo, empatii po něm určitě nechci, na to je moc malý. Ale sociálně je v kolektivu mimo. Nemá žádné kamarády, do školky se zoufale brání, že nechce chodit, jediné děti, se kterýma si rád hraje, jsou jeho bratranci a sestřenice, kteří za námi občas přijedou (občas=párkrát do roka). Když jsem s ním na kroužku (má jeden jediný), tak se nechce zúčastňovat takové té kolektivní "omáčky", zajímá ho jenom přímo ta samotná činnost (která ovšem nesmí být kolektivní). Takže dokavad se zpívá písnička k tématu, hraje nějaká hra apod., tak sedí u mě a odmítá se hnout. Jakmile přijde na řadu samotná výtvarná činnost, okamžitě se zajímá a pouští do práce.
Před nějakým časem jsem tady měla na to jedno téma.