Tohle rozlišování dětí (sourozenců i ostatních) nesnáším a vím dobře proč.

Příklad: Švagrová neustále mele o tom, jak jsou jejich děti nejlepší a tohle by neudělaly a támhleto určitě oni nevymyslely. Kolikrát přibehla Matyho sestřenice (7 let) žalovat, že Maty něco provedl a sakra jí záleželo na tom, aby svou verzi podala jako první. Pochopitelně švagrvci věřily své holčice, takže náš Maty mnohokrát dostal vynadáno nebo plácnutí na zadek, aniž by se oni dva snažily zjistit, jak to skutečně bylo. No, já se nedala až nakonec došlo i na fakt dlouhý a důrazný rozhovor s nimi. Došlo to až tak daleko, že jsem řekla, že pokud se budou takto chovat, jezdit na chalupu za jijich přitomnosti nebudu. Nakonec se zjistilo, že holka ráda vyvolává konflikty, vymýšlí si a "dělá jí dobře", když náš Maty dostane čočku (samozřejmě ne vždy byl jen hodný). Ale prostě ona je od mala manipulátorka a až teď, když má problémy s chováním ve škole její rodiče procitli.

A příklad dvě: Čekáme druhé mimi a Matyho babi se snaží, vynutit si jeho pozornost a přízeň. Takže co chvíli jsem slyšela "počkej, až se narodí bráška, ten mi dá pusinek a budu mazlilt jeho, když ty necheš"...takže to vyústilo v to, že Maty začal být "alergický" na otázky ohledně miminka...vadilo mu to, nechtěl o něm mluvit, přitom vím, ž e brášku už teď svým způsobem miluje a moc se na něj těší, protože když to takto nikdo nehrotí, mluví jinak, básní a nemůže s dočkat.

Promiň, že jsem se tak rozepsala, jen jsem chtěla ukázat, že dospělí občas svým chováním a smýšlení zapříčiní spoustu věcí, které si ani nepřipouští. Kolikrát si myslím, že malý nic nepozná, že se ovládám a mám vše pod kontrolou, ale není to tak. Oni mají speciální radar a hodně vycítí.

Nechci kárat ani soudit, ale možná tady je zakopaný pes.