Přezdívko, vidím, že diskuze už je celkem stará, ale neodpustím si svůj názor, protože jsem prakticky ve stejné situaci jako ty.

Problémy s hledáním práce mám prakticky celou dobu od konce rodičáku, což je tak poslední 4 roky. Před těmi 4 lety jsem se rozhodla jít na Vš, bakalářský obor. Jedinou mojí motivací bylo, že mi to dá větší šance na "slušnější práci". Vybírala jsem obor čistě podle toho, s čím bych se asi nejlépe uplatnila a zvolila jsem účetnictví. Od září loňského roku jsem nezaměstnaná, v říjnu jsem udělala státnice.

A můj závěr? Tím, jak je "přestudováno", ale málokdo opravdu "umí", škola při hledání práce opravdu moc nepomáhá. Mě to pomohlo k tomu, že jsem získala znalosti, které se mi mohou hodit, ale tím, že mám málo praxe v oboru, mě stejně nikdo zaměstnat nechce. Navíc na vedoucích pozicích jsou většinou starší lidé, kteří se ke své pozici dopracovali pílí a zkušenostmi a mají třeba "jenom" středoškolské vzdělání a moje zkušenost je taková, že se na vysokoškoláky dívají buď dost z patra (ten je študovanej, ten pořádně dělat nebude a ještě bude chtít spoustu peněz) nebo se jich naopak bojí, že by je mohli převyšovat a třeba jejich vedoucí pozici nějak ohrozit.
Praxe a praktické zkušenosti se zkrátka cení víc. Proto jsem prozatím navazující magisterské studium odložila a chci se teď soustředit hlavně na to, abych získala práci. Protože tuším, že by mi právě z výše popsaných důvodů bylo úplné vš vzdělání s minimální praxí spíš na škodu než ku prospěchu.