Hřbitov dětí které se narodily komunisty vězněným matkám, a které ve vězení zemřely.

"Snad jsem neviděl smutnější věc, než řadu pomníčků s dětskými jmény a daty narození a úmrtí, mezi kterými je rozdíl čtyři pět dní. Proč? Protože se narodily "nevyhovujícím" matkám? Ať už mi nikdo neříká, že nynější režim je krutější a zločinnější než komunismus."
Dušan Vaněk, Kdyby kameny mohly mluvit


Na Den dětí, 1.6. se i přes extrémně nepříznivé počasí sešli lidé v severní části Ďáblického hřbitova a uctili památku dětí, které prožily svůj krátký život v utrpení a za mřížemi věznice.

"Sesbírali jsme větve napadané po pohřebišti, přitom pod nohama cítili jak je země propadlá, položili věnečky z břečťanu a květiny, zapálili svíčky, které s podivem v silném dešti hořely, zavzpomínali..."


"Dětské pohřebiště v Ďáblicích je velmi pohnuté, velmi emotivní místo. Pro toho, kdo má v sobě zachovánu ještě nějakou normalitu. Dušan Makovský z Protialtu po návratu domů napsal:

I přes extrémně nepříznivé počasí se na Ďáblickém hřbitově sešlo zhruba dvacet lidí všech generací, od dětí až po pamětníky komunistické brutality padesátých let. Společně jsme zapálili svíčky u hrobů dětských obětí té doby. Tedy u těch, které se dočkaly náhrobních kamenů, protože mnoho jich už nikdy nikdo neidentifikuje.

A to co si jindy nechávám pro sebe si tentokrát dovolím napsat veřejně, protože to místo, kam nejprve nacisti a po nich jejich komunističtí bratři vyváželi lidská těla jako odpad, působí nadmíru emotivně... ať táhnou do prdele ti, co jsou schopní to s komunisty dodnes táhnout, volit je a jakkoliv je obhajovat a nostalgicky vzpomínat na doby, kdy se za nich měli tak skvěle."



"CELÝ MĚSÍC DRŽELY ŽENY ŠTAFETOVOU HLADOVKU A UPOZORNILI TÍM, ŽE KOMUNISTÉ DO VEŘEJNÝCH FUNKCÍ NEPATŘÍ"

"Našim statečným ženám patří poděkování a respekt! Ženská štafetová hladovka trvala nepřerušeně od 29.dubna do 31.května. 33 žen připomnělo 33 lidí zavražděných a umučených komunisty. V posledním květnovém týdnu to byly:

Datum Jméno hladovějící Jméno zavražděné / zavražděného

Pondělí 27.5. Rut Kolínská (matka 5 dětí) Ilja Sušánková (zastřelena vojsky "bratrské" komunistické pomoci)
Úterý 28.5. Jana Vlková (manažerka) Vojtěch Rygal (zastřelen SNB)
Středa 29.5. Tereza Žáčková Motalová (zastupitelka) Stanislav Adam (umučen ve vězení)
Čtvrtek 30.5. Helena Válečková (terapeutka) Bohumil Burian (utýrán při výslechu)
Pátek 31.5. Barbara Litomiská (sociální pracovnice) Bohuslav Burian (umučen ve vězení)

Účast žen v řetězové hladovce vůbec nekončí, jen se jí nyní zúčastní i muži. K "ženské štafetě" se vrátíme obsáhlejším materiálem."


"Boženka Bryxiová (14.12. 1958 - 15.12. 1958) poznala tento svět jeden jediný den. Jen uvnitř věznice. Připomněl ji Zbyněk Horváth, který v průběhu své hladovky řekl:

"Do půlnoci zbývá něco málo přes dvě hodiny. Bezmála den držím symbolickou hladovku za děvčátko, které žilo stejně dlouho, jak dlouho na jeho památku hladovím. Vím, že tím malé Božence Bryxiové život neprodloužím o jedinou vteřinu. Kolika dalším tím ale umožním narodit se svým milujícím maminkám mimo vězeňskou celu a po nádherném dětství prožít šťastný život svobodného člověka, to ukáže čas. Už dnes ale vím, že má zanedbatelná oběť měla obrovský smysl pro mne samého. Nenávidím komunistické vrahy a jejich uctívače ještě více než včera..." "