"Představ si,že by tvůj manžel po deseti letech vztahu přišel domů a oznámil ti:"

No, to si nemusím představovat
U nás to proběhlo tak, že se "nic nedělo", jen bylo doma nebývale dusno. Když už dusno pro mě nebylo přijatelné, tak jsem se na rovinu zeptala (mobil a kapsy neprojíždím, to je trochu trapné). A dostala jsem odpověď typu "já tak nějak nevím, někoho jsem potkal...". Tehdy bych si přišla opravdu jako blázen, kdybych mu řekla "Tak se pěkně v klidu rozmysli a já počkám, až jak se to vyvine, zatím se budu chovat jako by nic a uvidíme ." Ne, řekla jsem, že to je jeho věc, kterou si musí vyřešit on, u toho že mu svítit fakt nebudu. Pokud si to vyřeší a bude se chtít vrátit, tak uvidíme, ale teď ve vztahu pokračovat nemůžeme, bez ohledu na to, jak mi to rve srdce. Nechtělo se mu, ale mj. to hodně uspíšilo jeho rozhodnutí "na čem mu víc záleží", než kdyby měl doma všechen servísek, láskyplnou chápavou tolerantní ženušku a dostatek časíku na přemýšlení o milence