Limai, buď se pohybujeme v jiném světě, nejsme romantičky, nebo máme mužský myšlení :) Jinak si to neumím vysvětlit. Taky mám v nejbližším okolí pár, kde se mají rádi, jsou spolu dvacet let, nemají v úmyslu se nikdy rozejít, ale rádi se zamilovávají i jinde. Samozřejmě si to nehlásí, ale tušej to o sobě a zbytečně nepátrají. Jedno z dětí dokonce není manžela, on to podle mě i ví, ale neřeší. Jsou bezvadní a zatímco se to kolem nich rozvádí, oni jen kulej oči a ptají se proč? A jak tady někdo podotknul, že většina párů po šedesáti letech po otázce "jak to dokázali" jen pokývá hlavou a přiznají, že občas někde někdo byl, ale... tak pod to se můžu podepsat. Manželství, pokud je jinak dobrý, chce velkou dávku tolerance. To, že si jeden z páru jednou za čas posílí ego tím, že si dokáže, že má ještě na to někde někoho sbalit a že je přitažlivej, ale má úctu k tomu, kdo je doma a ke komu se vrací...na tom nevidím nic špatnýho a aby tak člověk žil, nemusí být cynik. Což mi připomnělo, že má věřící, do kostela chodící babička, měla mého strýce se sousedem