No jo, no. :) ono to zní snadno, když to člověk napíše, je to hned jednodušší. Ale má teď takové období, řešíme víc věcí, záchod, spaní, nechci být pořád jen ta, co přikazuje a zakazuje. Tak se snažím mu to víc vysvětlovat. Ten tvůj příklad je pochopitelný, udělala bych to stejně, jenže třeba ta možnost dát mu pocítit důsledek, který je tak nějak přirozený, nemám. Když rozbije televizi, už bude pozdě. Když se nechce oblékat, doma ho nechat nemůžu :) takže mi zbývá jen trest. Třeba u toho oblékání, které je mimochodem taky velký zdroj jeho pobavení, se mi teď vyplácí spíš systém odměn. U jiných výstupů asi zkusím ten pokoj, vím, že ho tam neudržím, ale výchovný bude už asi jen fakt, že musí na chvíli opustit preferovanou společnost.