Zajímal by mě hlavně názor učitelek, psycholožek, ale i rodičů, kteří s tím mají s kolektivními tresty nějaké zkušenosti.
Už jsem procházela diskuzi (tak 2-3 roky starou), kde někdo psal, že jim to nádherně pomohlo stmelit kolektiv (bylo to na druhém stupni).
Ve třídě mého dítěte se kolektiv nějak netmelí, po posledním pokusu o to, aby celá třída stála při sobě a solidárně se přiznala ke škodě vzniklé na škole v přírodě, je situace ještě horší, protože účastníky incidentu byly třídy dvě a druhá třída se tedy přiznala celá (přičemž v synově třídě se přiznalo jen pár dětí).

Pořád nevím, jak se k tomu mám postavit. Chápu, že někdy je kolektivní trest na místě, pro učitele je to určitě i rychlejší a jednodušší řešení. Na prvním stupni bych s ním ale víc šetřila, na druhém už přeci jen mají děti nějaké zkušenosti a prostředky, jak se domluvit a jak zpracovat ty "narušitele". Taky záleží na třídě.

Když se vrátím ke zmiňované třídě (jsou to čtvrťáci) - od několika dětí vím, že už je nebaví doplácet na to, že se někdo pohádal, porval, sprostě mluvil,.. Nejsou ale schopní takovým incidentům zabránit.
Teď se řešil ten incident na švp a je mi proti srsti nabádat dítě, aby se přidalo ke kolektivu a uznalo, že může být taky na vině (v době, kdy se to stalo, byl v objektu a nelze nikomu dokázat, kdo škodu zavinil a kdo ne, to ví jen děti samy). Na druhou stranu chápu, že to učitelé nemůžou nechat být jen tak a když potrestají jen ty, co se přiznají, tak si příště viník řekne "když se nepřiznám, nic se mi nestane, protože mi to nedokážou".
Co s tím?
Syn se tedy na švp podepsal pod protokol o vzniklé škodě, aby mohl finančně přispět na škodu, ale hodně mu záleží na tom, aby nebyl házen do jednoho pytle s těmi, co to opravdu udělali, nechce být brán za zlobivého, neschopného ohlídat svoje chování.

Pořád mi to leží v hlavě a nevím, jak by se dala situace řešit, aby to bylo spravedlivé pro všechny.
Co vy na to? Kolektivní vina ano nebo ne a proč?