Moji kluci jezdili s mým tátou do jeho zhruba 70 let. Bydlí daleko, takže to bylo vždycky v rámci prázdnin /my je tam dovezli a oni jezdili s klukama po výletech, návštěvách/. Táta byl výborný řidič, nebála jsem se. Ale kolem té sedmdesátky se to začalo lámat, táta už se na to necítil, sám přestal jezdit delší vzdálenosti - jako řidič. Řekl, že s klukama se bojí a prázdniny objezdili všechno busem. Bylo to jeho rozhodnutí. Teď je mu 75 a řídí jen do sousední vesnice k doktorovi a i to brzo přestane. Má problémy s nohama, srdcem, hůř slyší.
Moc si cením toho rozhodnutí, určitě to pro něj nebylo lehký a ne každý to dokáže.
Být tebou bych děti poslala, určitě to bude v pořádku.