Štěpánko, já ani doma nepátrám, co kdo kde zanechal. Prostě někdo dostane za úkol uklidit v kuchyni a tak odnosí papírky a nedojedky zanechané kýmkoli, jinej dětskej pokoj, taky uklidí po všech, někdo sundat prádlo ze šňůry a taky si nedělá jen to svoje - to ani ve dvou dětech nelze vypátrat, i kdybych pátrala ne 20 minut, ale 20 hodin. - Já to sem nedala. - Já taky ne. Co si na tom vezmeš? Co navyšetřuješ? Dneska to uklidí jedna, zejtra druhá. Ve škole je nějaká služba, která se po tejdnu střídá, aspoň bejvalo to tak, tak to uklidí, a mezitím se lze koukat, kdo to tam nechává, a trochu ho zbuzerovat při přistižení - ale i já si myslím, že svačina na stole nestojí za dvacet minut buzerace třídy. A ještě půjdu dál: možná nebýt předtím toho, že hodinu mleli o tom, jak je potřeba se ke všemu přiznávat a nemít toho všeho už plný zuby, tak by ten dotyčnej zapomnětlivec se chytil za hlavu a řek nojo, já zapomněl - a šel by to vyhodit. Takhle už byl třeba jen zpruzelej tématem...