Prostě pokud se nikdo přes veškerou snahu (což není jen jeden prostý dotaz, podle mě) nepřiznal, tak se nepřiznal, dají se z toho dělat různé závěry (a v nejhorším, třeba i kolektivní trest, jako např., že škola škodu musí zaplatit, tak děti nepojedou na výlet, nepůjdou do divadla n. co...), ale tvrdit dětem, že nejlepší bude, když se přiznají všichni, to mi přijde úplně do nebe volající, protože je nutíme říct něco, co prostě není a nemůže být pravda. Kdyby to kolektivní přiznání dětí bylo spontánní (i když i tak by zřejmě nesouhlasili všichni, jen by podlehly nějaké atmosféře), je to něco jiného, takhle vůbec nechápu, jaký to má smysl - ať už praktický (když škodu stejně platila škola) n. výchovný ...