Já si ze svého dětství (samozřejmě za socialismu) navíc paradoxně pamatuju, že se to (mezi dětmi na ZŠ dost férově rozlišovalo - co je "žalobníčkování" a co prostě by se "říct" mělo, protože "tohle se nedělá". Nevím, jestli jsem měla štěstí na konkrétní třídní kolektiv nebo čím to bylo, ale jak jsem četla tuhle diskusi (zvládla jsem asi 70%), tak se mi dělalo špatně ze všeobecné beznaděje, že tohle nemá řešení, že když někdo něco "řekne", tak si to "odnese" a "tvrdé jádro" atd... Fakt by mě zajímalo, jestli takové poměry teď běžně ve školách jsou (mám zatím předškolní děti), n. jsou rodiče paranoidní ... (a možná jsou paranoidní učitelé, kteří mají předem hrůzu, co by se jim stalo, kdyby nedejbože hledali a třeba i našli skutečné viníky ...)