Tante, pro mě bylo docela poučný jako pro člověka z jinýho prostředí, když jsem si přečetla někde na webu, co psala ředitelka naší školy o svým postoji k programům na minimalizaci šikany.
Oni u nich jeli nějakej pilotní projekt, školili se, opakovaně, všichni... a ona psala, jak zpočátku měla pocit nedůvěry, jak jí připadalo, že pokud jde o práci s těmi časnými stádii, tak že se dělá z prdu kulička, protože tohle je přece všude a je to normální... a ten vývoj postupně k tomu, že když začali nějaký ty věci uplatňovat, tak pochopila, jak dobře to může fungovat.
To se mi líbilo, takový nahlédnutí do procesu, jakým prochází profesionál, když se v tomhle vzdělává...