Já vnímám jako zásadní problém způsob komunikace mezi učitely a dětmi (nebo spíš mezi dospělými a dětmi).
Cílem by totiž podle mého mínění nemělo být "hledání viníka", ale vysvětlení situace a vyvození přímého důsledku z ní, a to především u malých věcí, potom totiž není půda pro rozvinutí závažnějších problémů.
A protože se hledají viníci a děti jsou trestány za chyby nevhodným způsobem (nejen učitely, ale i rodiči), má to za následek strach přiznat chybu, svalování viny na druhé, krytí šikanujících atd. a zásadní nedůvěru v dospělé, kdy znechucené dítě se často už ani nepřijde svěřit s problémem.

Kolektivní vina je samozřejmě nesmysl.