To je přesně to, co je správné.

Prostě, jestli jsi pro něj osudová žena jeho života (což být může), tak určitě Váš vztah přežije i nějaký ten rok či dva odloučení. Já bych neměla svědomí a žaludek a nervy být ta, kvůli které se likviduje rodina.

Tj. pokud opravdu je jeho manželství mrtvé a vážně chce jít do dalšího vztahu se vším všudy, tj. v budoucnu s novými dětmi atd., ať si vyřeší svou rodinnou situaci, počká tak rok, až se děti otřepou z nejhoršího a pak je může začít pomaloučku připravovat na to, že bude mít novou partnerku a případně i další děti.

A ty budeš mít aspoň mezitím čas si ujasnit, jestli ti ta rizika vztahu s rozvedeným, dětným chlapem za to stojí.

Já šla do vztahu s tím, že s ženou spolu nežijí už 4 roky a syn má 9 let a bývá u něj velmi-velmi často (fakticky denně). I tak to bylo náročné, než se to zaběhalo, než si bývalá zvykla a než jsme si se synem vytvořili vztah. Ted to funguje pěkně. Takže když už ženatý-rozvedený s dětma, tak za mě jedině takto. Chlapa, který by kvůli mě odpískal (přestal vídat, neplatil alimenty, šidil atd)své děti z prvního manželství, bych fakt nechtěla.

Jinak to bude jenom bokovka a počítej s tím, že každé slovo, které ti řekne může být lež jako věž (já taky byla v minulosti v pozici, kdy jsem údajně nemohla mít děti a jiné zkazky o mě byly šířeny, přitom jsme plánovali koupi většího bytu, abychom si mohli pořídit rodinu,jeli jsme na romantický výlet do Paříže...) - co ti řekne ženatý chlap, musíš prostě brát s velikánskou rezervou.

Fakt chceš, aby kvůli tvým růžovým brýlím a hormonům (sorry, po půl roce jen tak chození to nic jiného není, láska už vůbec ne), byli nešťastní minimálně tři lidi (nevím, kolik má těch dětí).