Jsem sobecká, často šťastná a přesto řeším, když má syn dvojky
. S jeho hlavou jsou dvojky zbytečné.
Jinak jsem ročník 1967.Vyrůstala jsem v obrovském marastu. Přesto mám dětství uložené v paměti jako dobu pohádkovou. Rodiče se snažili a já nevnímala materiální nedostatky, deprese rodičů z věcí okolo nás... Děti si mají děství užít, starosti příjdou na řadu až později. Doufám, že i já vytvářím synovi krásné dětství. Hodlám mu svět ještě nějakou chvíli idealizovat.