Tady pomůže asi jen pochopit, že každý jsme holt jiný a dítě nemusí být tvou kopií.

Osobně jsem měla velké problémy s tím, že v naší rodině panuje kult "statečnosti" - tj. nesmí se fňukat, plakat, veškeré zdravotní problémy se přecházejí, většinou to nic není, a kdo jde k doktorovi, tak se tak trochu stydí. Trvalo mi dlouho, než jsem si tuhle zoufalou ideu uvědomila a překonala ji a teď si klidně pofňukám a je mi jedno, co na to rodina (která samozřejmě neprozřela).
Takže promiň, ale jsem na straně tvého synka/dcerky.