no, asi neporadím, nemyslím že by to bylo vědomé a dalo se to tudíž nějk vědomím ovládat.

já to mám zas právě u dětí - když se stane nebo může stát něco jim, připadá mi, že mi srdce letí z těla, moje představy mají rychlost asi tak Mach 3 (co všechno se jim stane a jaké to bude mít následky) je mi taky na zvracení, klepou se mi ruce. Jsem u toho zároveň i vulgární, prostě musím nadávat. Ovládnout to víceméně nedokážu. Včera jsme byli s mláďatama bruslit na zimáku, dcera 8r už docela zvládá, ale syn 5r je ještě takovej "vachrlatej" a já z něj měla jeden šok za druhým, nakonec s ním musel jezdit manžel (já na bruslích zvládnu, ale ne tak dobře abych u toho ještě zachraňovala někoho dalšího, takovou stabilitu a pohotovost nemám). No musím říct, že jsem se ani nemohla moc ohlížet, když jsem viděla jak tam syn ťape na těch bruslích se zoubky (jiné na půjčení nebyly), viděla jsem led od krve a syna s rozbitým nosem a pořezanýma rukama od bruslí ostatních.... no hrabe mi. Pak jsem "vyklepaná" až do večera.