Budiž, už bych to nerozebíral.
Ale když si vzpomenu na to, jakou podporu vyjadřovali Italové prokurátorům a soudcům, kteří se pustili do křížku s mafií, a tady to tolik lidí zamázne jako politické vyřizování účtů, mrzí mne to. Copak se musí za každou upírat policejním vyšetřovatelům a státním zástupcům vlastní vůle? Vůle něco změnit? Popírat, že státní zastupitelství a ÚOOZ, pod dlouhých letech konečně nedávné zbavené politického dohledu, by mohly samostatně dělat to, k čemu jsou určené?

Připadá mi, jako by kdekdo dával přednost roli pozorovatele, staženého do své ulity. Abyste mi rozuměli, nebráním se kritickému pohledu na tuhle akci ani na jiné, ale mávnout rukou bez ničeho konkrétního - to mi přijde, jako kdyby v těch lidech ani nebyla vůle hlásit se k nějakému společenství, státu...

Už se ani nedivím, že nějaký ohlas v tomhle směru dokáže vybudit třeba paušální kritika EU: všechno, co je za humny, je špatné, ale Brusel je za dvojími humny a tudíž dvojnásob špatný. Anebo romská paterčata, my všichni k sobě nepatříme, ale "nepřizpůsobiví" k nám nepatří tuplem. Tohle teď nemyslím adresně na nikoho tady, jen mi to intuitivně spojuje dohromady, provázané tou nezúčastněností.