Nejvíc mě zaráží, že většina politiků vládní koalice, jejichž vyjádření jsem do včerejšího pozdního večer až noci slyšela, nechápe nebo nechce pochopit v čem je problém. V nejlepším případě se vyjádřili vyhýbavě.
A přitom je to jednoduché.

1. Pokud blízká spolupracovnice premiéra úkoluje tajné služby, je premiér politicky odpovědný, i kdyby o tom nevěděl. Politik si vybírá spolupracovníky a pokud jde o takhle závažné věci, "ručí" za ně. Prý bylo zatčení pracovníků tajné služby teatrální, hm a jak jinak asi měla policie postupovat, když chtěla jednat a zabránit mizení důkazů či dokonce podezřelých a svědků?
2. Případ rebelující poslanci je nejspíš opravdu případ korupce. Když mi odhlasuješ zákon nebo alespoň nebudeš bránit přijetí, dostaneš lukrativní post v stání firmě. Copak tohle není korupce?
Politické vyjednávání a deal si představuju jinak: my funkci A, vy funkci B, my vám pomůžeme se zákonem X, vy nám se zákonem Y, snad i: zachoval ses loajálně ke straně, pomůžeme ti k té a té funkci (POTÉ, ne slíbit a domluvit PŘED nějakým hlasováním). To všechno je eticky hodně problematické, ale bohužel to asi patří k politice a není to protiprávní. Uznávám, že hranice je velmi tenká.

Samozřejmě předpokládám, že všechna obvinění jsou dost podložena.