Já si pamatuju, jak jsem si dlouho myslela, že táta je prostě nejlepší, všechno umí, ví........ Ale jak jsem rostla, zjistila jsem, že to je poněkud jinak. A jednou na táboře mi tátův kolega řekla - teda, když se dívám na vás 3 /jako mne a mé sourozence/, tak ať si říká, co chce, ty jsi mu nejvíc podobná. A já to celá šťastná řekla tátovi a on se rozčílil, že co to kecá, že to není pravda, protože já se mu podobám ze všech nejmíň. A byl úplně vytočený. A nevím proč, ale když mě táta naštval, tak jsem pak škodolibě říkala - jo a potkala jsem toho a toho a že prej ti mám vyřídit, že jsem ti moc podobná. A opravdu jsem měla radost, jak zuří.