U nás - i když byl bratr vždy ten protěžovaný a já ta "druhá" a navíc holka, se kterou si maminka ze začátku "nevěděla rady" - tak jsme měli celkem hezké dětství, měli se jako sourozenci rádi.

První propast nastala, když jsem se vdala a brácha zůstal ještě 10 let svobodný - připadalo mi, že "neví, co si se sebou počít", všichni jeho kámoši se dávno ženili a měli děti a on nic. Pak se tedy taky oženil - 10 let po mě - a nastal druhý a definitivní konec našeho vztahu.
Čili my spadáme do kategorie - v dětství dobrý, v dospělosti "rozchod".

Ale já mluvím už z pozice "dospělého" sourozence.
Zakladatelka se ptala určitě na ty "výhody", když jsou děti ještě malé, to jsem už napsala výš

Ještě jsem chtěla dodat, že záleží na tom, jestli to jsou kluci nebo holky