Kolem 10tého roku jsem dostala od tety právě knížku My děti ze stanice zoo. Asi to bylo dobře načasovaný nebo nevím, v té době jsem ani nevěděla, že nějaké drogy existují-rok 86, ale kniha mě fascinovala. Tak, že mi zůstala v hlavě i v těch 10ti letech a musím říct, že mi pomohla. Veškeré drogy pro mě byly něco, o čem jsem věděla, že nikdy nevezmu. Aniž bych nad tím přemýšlela. aniž bych se musela nějak "držet a ukecávat se, že ne".
Jsem za to vděčná, sice jsem ve 30 letech vyzkoušela trávu-dvakrát. Jednou to bylo skvělý a po druhé jsem asi dvě hodiny, tak i tato relativně měkká droga nemá v mém životě místo.
Vím, že jsem měla štěstí, stejně tak se budu modlit, aby se našlo něco takového pro mou dceru, až přijde čas.
Myslím, že hlavní je důvěra, aby se dítě nebálo říct-hele Pepa zkoušel toto apod s tím, že si vyslouží přednášku a zákazy. Ukázala bych mu fotky feťáků, dobrý je i film/dokument KATKA-taky docela odstrašující.
Držím palečky