Přidat odpověď
Když to je asi dost individuální. Mně ty knížky taky přišly cool, četli to všichni cool lidi ve třídě. A četli to tenkrát právě ti, co k tomu měli blízko. Ty "slušní a hodní" podobnou literaturu nečetli. Ale měla jsem svou hranici, za kterou bych nešla, a nebyla ani daná rodiči, protože moje hranice je mezi trávou a ostatníma drogama, zatímco u rodičů končí u tolerance alkoholu a ještě jen výjimečně. Pro mě to byla takto dostatečná rebelie. Ve škole jsme ještě měli peer program, kde dělali tak originálně drogovou prevenci. O drogách především informovali, věcně, bylo to až jak návod, že jako bacha na toluen, nedá se dávkovat a tak. A zbytek byly hry na utužení kolektivu, asi aby ho ozdravili, já nevím. Celkem ale to docela zabralo, člověk měl pocit, jak je děsně chytrej, ví o tom víc než rodiče a neměl potřebu to pak zkoušet.
Předchozí