Anet tohle je otázka, kterou si kladu. Jak velké procento lidí opravdu touží po svobodě a dalo by jí přednost před "materiálnem"? Co kdyby se "socialismus" de facto nezhroutil ekonomicky? Kdyby soudruzi navíc k hmotným statkům dovolili pracujícímu lidu vyjet na organizovaný zájezd (někam do rezortu a klidně s delegátem z STB) i do země z " tábora imperialismu"? Kolik lidí by stálo o změnu režimu? Byli by tací, nebylo by jich málo a byli by mezi nimi vůdčí typy, ale stačilo by to?

Další věc, lidem ne vždycky dochází, že svoboda je i zodpovědnost a není synonymem pro chaos.

A je jasné, že když mají lidé pocit bídy, svoboda pro ně může být vedlejší.

A úplně na závěr, svoboda i chudoba se dají i měřit, ale pro lidi je důležitý jejich subjektivní dojem. To jsou ti spokojení chudí na straně jedné a věční nespokojenci na straně druhé.