Ahoj, dlouho jsem na rodině nebyla a dlouho mne zajímalo následující:
Existují lidé, kteří mají enormní potřebu lásky - myslím tím hromadit kolem sebe spoustu lidí, kteří by je měli rádi. Jsou to lidé, kteří investují do těch vztahů spoustu času, energie, doslova hýčkají a rozmazlují své přátele, jsou tu vždy pro ně - leckdy na úkor trávení času doma s rodinou či sami se sebou. Prostě mají potřebu, aby je měli ostatní rádi a mají pocit, že si tu lásku musí nějak zasloužit či tu lásku nějak udržovat.
Pro mne osobně to teda důležité je, mít kolem sebe okruh přátel, kteří mají rádi mne a já mám ráda je, ale myslím si, že v rámci rozumných hranic.
Pokud někdo ale dychtí po lásce okolí už fakt nad míru, bývá to známka čeho? Nízkého sebevědomí, nebo nějakého traumatu z dětství (třeba láska podmíněná výkonem a pod.)?
Jak to máte vy?
Jakou máte potřebu lásky?