Já určité věci řekla po 5ti, 6ti, 9ti letech vztahu.
Hodně mi to ulevilo a chlap to dost nerozdýchal, ...bylo mi 9 let, když můj vlastní "táta" rozřezal mamce pyžamo a znásilnil ji...já brečela na patrovce...postupem času mě jen mrzelo, že jsem nebyla silnější, já bych ho snad zabila...ale prožíváme novou etapu.S mým chlapem, ale on má "normal" rodinu jsme si zažili spoustu nedorozumění a problémů, např. u nich se jede pomalu i se škrábancem na šití, movitější rodina, každý člen rodiny má svoje auto a parkovací místo a "rodinný lékař" funguje. Mě se to netýká, já obdělávám zanedbané, nikdo mi nebrání, mám se možná hodně dobře, ale za těch 9 let se necítím součástí té rodiny a pořád cítím tu starou křivdu, kterou otec vykonal na mamce. Často ji bil, kritizoval, ale ona byla jeho majetek. Nedej Bože, když se vrátil po dvou dnech domů a ona nás - bráchu a mě měla v posteli a uvařila rajskou, nebo koprovku. Mamku nejvíc mrzí, že si to pamatuju a otec to ode mě dostal sežrat mnohokrát. Ale stále to vidím...a nejde to vymazat.
Můj otec si taky myslel, že máma je jeho majetek, on si to trochu myslí každý chlap, ale existují určité hranice.
Tehdy letěla nejdřív máma a za ní pekáč s rajskou a cca za minutu děda zvrchu - otec mého "otce".
Děda chodil na vlastního jediného ožralého syna jen se sekyrou, mnohdy u nás byla policie. Děda vždycky chránil mamku a nás děti a složitě zbavoval otce dědictví.
Děda je můj táta, naučil mě v 5ti letech číst, když se na mě synův otec vykašlal (klukovi byl rok), řekl mi, neměj strach, já v pohodě ještě jedno dítě vydržím. Můj děda a babička jsou pro mě víc než rodiče, nikdy mě nepotopili a stáli vždycky při mě.
Můj hloupej, trapnej a majetnickej otec měl za to, od svých podobně založených kamarádů, že má ženskou, aby mu posluhovala a snad aby se ho děti bály:(
Vím, že to je zdlouhavý, ale nenech si nic namluvit, určitě sama cítíš, že je někde problém...nedělej to sobě ani dětem...