Spíš si myslím, že si babička chce v klidu zabalit a připravit se a nestresovat se ještě přitom hlídáním dětí a servisem kolem nich. Možná ten kadeřník je spíš jen záminka a v tom případě se jí nedivím.

Sešly se dvě nepříznivé věci - odlet a zkouška v jednu dobu, je třeba se s tím nějak poprat.

Ale hlavně bych si položila upřímnou otázku:
Vyplatí se mi udržovat tyto kontakty? Teď vypustíme vzletné "kvůli dětem, aby měli styk s prarodiči" a odpovíme si pragmaticky: Jak moc často a ochotně si je prarodiče berou? Je to pro mě výrazná úleva? Bude ta úleva snadno postradatelná, kdyby nebyla? I když si je neberou na povel, berou si je výrazně často, aby se to dalo brát jako pomoc? Upřímně, bez keců.

Podle toho bych buďto kousla uraženou ješitnost, že není podle mého, nebo nekousla. On si člověk musí spočítat má dáti a dal, než se pustí do nějaké akce. Aby si nakonec ještě nezhoršil vlastní situaci.
Když tedy vlastní rodiče nefugují, otec dětí taky ne - nejsou-li tito prarodiče jediní, kteří fungují? A kdyby nastal stav obrovské nouze, třeba jediná možnost, kam se obrátit?