Tak pozor, bez emočního blouznění bychom mohli říct, že stát je jakési vzdání se části svobody ve prospěch nás samých rp. ostatních, původní pravice toto požadovala v minimální míře, původní levice při otázce nazření svobody připustila, že ekonomický úspěch je dílem nahodilost a že je hezké, se podělit za cenu toho, že něco povinně dáš či si jinak omezen. Levice vycházela z toho, že to nikdo dobrovolně neudělá, pokud vynecháme blouznivé vizionáře typu Kristus Pán a že je proto dobrý k tomu mít pravidla.

Nu a všem se to trochu vymklo z ruky, všichni jsou závislí na reáliích dnešního globálního světa a toho, kam jsme se dostali.

Takže jakže volit? Srdéčkem, intuicí, jako ve zlatém slavíku...

Zajímavý pojem je i "volební vzorec", což je volba dle své patřičnosti. U nás se ale každý cítí zneuznaným géniem, tudíž to moc nefunguje. Znepokojivé je, že levice přesto roste, znamená to, že bídy a strachu (z druhotné bídy) je fakt dost.