Jsem z Brna, syn má 7 let. Vzhledem k tomu, že jsem na rizikovém a byly týdny, kdy jsem musela opravdu ležet, manžel mívá 1 týden v měsíci odpolední, tak jsem prostě občas neměla jak synovy kroužky řešit a chodil sám. Do jednoho chodí asi 15 minut pěšky po sídlišti. Do druhého chodí jen na vedlejší školu, asi 5 minut pěšky. No a hudebka byla 4 zastávky tramvají + přechod přes dost frekventovanou silnici. Zvládl vše, tu hudebku jen vyjímečně, po sídlišti běžně. Ale je to hodně o dítěti samotném. Syn chtěl chodit sám (chodil sám do školy od Vánoc 1. třídy, což je 10 minut pěšky + přechod přes silnici), nebojí se, dostal instrukce co třeba dělat, kdyby náhodou nastoupil do špatné tramvaje... má dobrý orientační smysl. Chápu, že někteří rodiče to cítí jinak a strach o holčičku je možná větší, na druhou stranu my neměli moc možností na výběr.