Cr,

ale já to chápu docela dobře, jenže hovořím už o těch následcích.

Samozřejmě že nebudu pro nikoho nic dělat, když se mi nechce, ale rozlišuju:

- můj dobrý kamarád potřebuje něco, co mi způsobí mírné nepohodlí (a subjektivně pociťuju, že ta pro mě přijatelná míra nepohodlí se zvyšuje úměrně s tím, jak moc dobrý je to kamarád), tak to udělám, i když se mi momentálně NECHCE (měla jsem v úmyslu si lehnout s knížkou a konečně si pořádně odpočinout)

- ten, kdo po mně něco chce, je citový vyděrač, případně někdo, kdo si vzpomene akorát když něco chce - v tom případě nebudu ochotna si udělat ani to malinké nepohodlí a klidně si na ten gauč s tou knížkou lehnu.

Což vnímám jako ty přirozené důsledky (proč bych pomáhala někomu, kdo na mě kašle), ale zároveň v tom vidím ten obchod (když jsi na mě kašlal, tak nemám sebemenší chuť ti pomáhat).