já jsem kdysi odjela na 4 dny k moři, když synovi byly 2 roky a naši pak říkali, že hlídání bylo utrpení.
U holky si vůbec neumím představit, že by ji někdo hlídal, poprvé byla na 1 noc u babičky ve svých asi 3 letech..
Jo a přidám jeden hrůzný zážitek s naštěstí dobrým koncem - to bylo malé asi 3,5, my jeli s mužem do kina z chalupy, kde malou hlídala babička, cestou zpět jsme ještě pojezdili nějaké country ( byly prázdniny) a když jsme se vrátili domů, malá ve své posteli nebyla! Babička spala jako špalek taky ve své posteli,nic nevěděla. Prý malou uložila a když usnula, šla spát.Prohledali jsme celý dům a holka nikde. Prolezli jsme půdu, nic. To už jsem řvala, že "nemáme dítě" jelikož bylo odemčeno, tak se mi v hlavě začaly honit myšlenky o únosu nebo utopení v rybníce..
No a pak přijdeme do kuchyně, odtáhneme stůl a naše holka tam spokojeně spala na rohové lavici. Jenže měla pyžamo, které splývalo s tou lavicí A to jsme tam předtím chodili a svítili..
Holčička se asi vzbudila, šla se podívat na babičku a když byla babička nevzbuditelná, tak si hrála u stolu a pak tam vytuhla
Od té doby mám z přenechání malého dítěte jiným osobám trochu strach..