Benin: ale tohle všechno dělám. Nepošlu ji do pokoje, ať uklízí. Vím, že si neví rady, neví ze kterého konce začít. Takže dávám konkrétní pokyny. Jenže prostě už nechci nad ní pořád stát jak dráb a říkat: zvedni to lego, poskládej si to tričko, odnes ten hrnek. Zabírá to hrozné množství času, jejího i mého. Potom si nemůžeme hrát, protože já musím chystat večeři, která by mohla být mezitím už nachystaná, kdybych ji pořád nedirigovala.

Ptám se tady proto, že už si přestávám být jistá, zda nemám neadekvátní požadavky, ale prostě si myslím, že v tomto věku už je dost velká na to, aby věděla, že pyžamo se ráno na pohovku nehází. Vysvětluju, že hodit ho tam dá stejnou práci, jako pohodit ho na postel, ale na posteli to nikomu vadit nebude. Pohovka je společný prostor a kromě toho, že to nevypadá dobře a bude se to tam válet celý den, tak to pyžamo bude muset nakonec odklidit ten, kdo si tam bude chtít odpoledne sednout. Jestli to v sedmi letech slyší každé ráno, jak je možné, že jí to v té hlavě nezůstane? Poslouchá to už 4 roky, minimálně 5 dní v týdnů, 10 měsíců v roce