MiliP: vedená byla k tomu, že věci se vrací zpět na své místo, že před spaním se hračky uklidí, že než se roztáhne nová hra, ta předchozí se musí uklidit, že společné prostory jsou pro všechny atp.
Nic se nemění, ani můj ani její přístup, problém to byl v podstatě vždy, jenže s věkem to vykrystalizovalo. Když byla menší, tak bylo přirozenější, že zapomene, někde něco nechá, u úklidu není dost rychlá, takže to nestihne, dospělý pomůže, jenže čím je větší, tím víc už by toho měla zvládnout ona. Ve škole už nikdo nebere ohledy na to, že nemůže najít lepidlo, nemá ho, podruhé, potřetí, bác poznámka. Kdyby jí ta poznámka byla ukradená, tak by mi to snad míň vadilo, OK, je salámistka, můj opak, tak dobrá, ale jí to jedno není, brečí, těžce to snáší a pláče mi v náručí a já akorát za zaťatými zuby drtím něco o tom, že si za to může sama a že jsemtopřeceříkalažesitomáuklízet....