Ráda bych přispěla do této diskuse.

Po odchodu mého přítele, a to v době kdy se nám narodil můj druhý syn-odešel v mém šestinedělí.Zůstali jsme sami.Starší syn: 11,5 let a malinký mrńousek.Jsem se snažila fungovat plně ze všech sil.Po dvou letech,jsem jednoho krásného dne nebyla schopna vstát z postele,nějak se na mne vše navalilo,smutek a nechápala jsem ani sama co se se mnou děje.přišlo to tak rychle.Nemohla jsem ani dýchat a tady to začíná.Do tohoto dne,pro mne neznámá.Návštěva psychiatra a předpis AD a léků na okamžité zklidnění.I Panická ataka mne trápila. Válčila jsem s onou mrchou dost dlouho-léta.Tudíž od dvou let malého na AD.3 léta trápení s PP.Snažila js. se ji ustát sama,pomocí igelitového pytlíku.Panikáři znáte.Začal bludný kruh,co stres to panická ataka.Ta mrcha mě budila i ze spaní,zde názorný příklad,jak naše podvědomí pracuje i ve spánku.nevěřila bych,že něco takového existuje a může člověku tak moc zkomplikovat již tak komplikovaný život.Léčím se 8 a půl let a jsem po celou tuto dobu na AD.Vyzkoušeli jsme jich s MUDr. nasadit v průběhu mé léčby více druhů,pokud jsem s nějakým nebyla spokojena.Nyní jsem u Olwexye-75 mg.Ráda bych Vám Všem panikářům doporučila jednu moc účinnou věc!!!!.... a to terapii! Rozhodla jsem se na ní chodit cca před dvěmi léty,trvala rok.Terapie-neměla jsem ponětí, co vlastně bude obnášet a ani jsem po pravdě nikde nepídila.Měla jsem přeci jen docela co dělat s dětmi sama.Má představa byla: Psycholog-vypovídám se a půjdu on mi poradí a tím je vyřešeno.Omyl lidi!Terapie je jen a jen o Vás....terapeut většinou ani nemluví,a když tak velmi zřídka..řekne jednu větu,pár slov a Vy až po určité době skládáte ty ústřižky z Vašeho sezení- vypovídání se a najednou doma v klidu po více sezeních hledíte někam kamsi do hloubky svého nitra-dětství,výchovy Vašich rodičů-jak Vás vychovali,Začíná Vám svítat děláte si úsudky obrázky a názory,kde se stala ta ona chyba,proč Vy,proč Vy trpíte tímto....Už nejste Vy Ti nemožní,hloupí,špatní,kteří se nedokáží s životem sžít a umět ho zvládat...uvědomíte si,že i jiní byli zodpovědní za to, jak dnes ve Vašem dospělém věku věci vnímáte....byli to především naši rodiče,kdo nás vychovávali v obavách,byť nevědomky,nechtěně a s velkou láskou..ale dnes díky jejich přístupu k nám v dětství, neumíme zvládat život,život ke kterému samozřejmě patří i strasti,se kterými mi uíme jedinné-zpanikařit!Nebojte se udělat ten krok a na terapii zajít..je to něco co vážně nedokáži definovat...Když mně se můj terapeut trefil do "bolavého" místa,rozplakal mě a začala jsem lapat po dechu,a začalo to u něho-má panika.Pozor,prosím věnujte tomuto vážně pozornost,terapeut mne říkal,postupně co mám dělat,jak si sednout,jak dát nohy, ruce,a na co se soustředit,kam posílat svou energii...mnozí si říkáte to dělám a není mi to nic platné,ale já to také doma sama zkoušela,ale ujišťuji Vás to,co činíme my,není totožné s prací terapeuta.Jeho hlas mně pomalu uklidňoval,půl sezení jsem zkraje takto prožila...Někdy už neměla chuť se opět na příští sezení dostavit,navracení bolavých vzpomínek,ataky v přímém přenosu před ním:-D.Postupně,jsem si,ale uvědomovala,že je zvládám i doma, bez igelit.sáčku,jen pouhým" návodem terapeutky.Po cca 10 zvládnutých atak v domácím či jiném prostředí,jsem si uvědomila,že to není nic,čeho bych se musela obávat-neumřu,neomdlím,prostě to zvládnu. Od té doby jsem neměla lidičky ataku ani jednu.Je to 2 roky.Vím,mohou se navrátit,ale už se jich nebojím,vím totiž že ji zvládnu...a ten strach jak přišel,tak odešel.Lidi,vím co to je a věřte mi,nikomu bych to nepřála......Teď bojuji téměř po 9 letech s vysazením AD.Psychiatr mi sdělil,že je mám vysadit ráz na ráz...Vážení,vydržela jsem to 4 dny a musela si je vzít,měla jsem nauzeu,motání, a zvracení a takové zvláštní pocity.Radila jsem se s mou terapeutkou v minulosti a ta zasávala názor postupně vysazovat...Tak teď jen nevím,jak nejlépe začít...V současnosti to preferuji tak,že jeden den si vezmu AD, druhý vynechám,je to týden a dobře mi rozhodně není.....Budu to muset konzultovat s jiným psychiatrem,přece není možno vysadit po tolika letech užívání najednou,tak,jak mi můj psychiatr doporučil s dovětkem,že když to nedokážu vysadit najednou,tak to nemá cenu vysazovat...Pozor,nepleťte si mého terapeuta s psychiatrem...k terapeutovi nechodím cca rok. Všem moc síly a štěstíčka překonat vlastně pomocí Vás samotných,alespoň prozatím ataka PP a chmurné nálady.Vysazování,musíme konzultovat fakt s dobrými odborníky...a držet se!!!Věřím,že při vší síle a odhodlání to zvládneme.Moc zdravím..Endží.