Legislativní paskvily plodily všechny dosavadní vlády, resp. parlamenty, stačí se podívat u běžného advokáta na to, kolik regálů mu zabírají zákony do roku 1990 a kolik po roce 1990. I docela klíčové zákony, jako Občanský soudní řád, se měnily každý rok několikrát (rekord je 10x) a jde o běžný případ, ne výjimku. Výjimkou jsou kvalitní zákony. Paskvily v podobně zpackaných privatizací, zpackaného vedení státních a polostátních firem mají na triku také všichni. Paskvily v podobně chybných reforem rovněž, paskvily coby nekonání (např. odsouvání zákona o státní službě...) všechny. Pastelkovné je voličsky příjemnější paskvil než škrtání, ale paskvil je to také. Hospodářská politika minulých vlád měla závažné chyby (Klausovy v úvěrování bez tlaku na splácení a v přehlížení deficitu zahraničního obchodu, Zemanova a Grossova propojení politiky, polostátního průmyslu a organizovaného zločinu, Špidlova a Paroubkova v bezstarostném navyšování dluhu, Topolánkova v neúnosném rozšíření úrovně machinací při veřejných soutěžích a v přehlížení globální krize...). Co se změnilo, je krize kolem nás - tato vláda skutečně nedokázala adekvátně reagovat na krizi, výsledky ve srovnání s jinými podobnými státy o tom vypovídají celkem zřetelně. Jenže to neříká nic o tom, jak a zda by si s krizí poradily ty dřívější vlády.

Litovat budu odchodu některých ministrů, jmenovitě Hegera, který s velkým odstupem po Bojarovi a epizodě s Kubinyim přišel s nějakou koncepcí a na rozdíl od Julínka o ní dokázal vyjednávat. Kubiceho, který po dlouhé době nezneužíval vnitro k politickému boji a na rozdíl od Bublana se pokusil zreformovat jeho chod i činnost policie. Fialy, který po rozvrácení za Dobeše obnovil důvěru a přišel nadějí na zlepšení v oblasti vědy a výzkumu. Schwarzenberga, který přes veškeré řeči o tom, že je mediálním produktem, solidním ministrem zahraničí. Ve Fischerově vládě bych našel asi stejný počet ministrů, jejichž odchodu bych litoval, totéž v obou Topolánkových, méně v Paroubkově, Špidlově a Zemanově a ještě méně v Grossově a obou Klausových; více bych jich našel jen v Tošovského (Tošovský, Sokol, Roithová, Lobkowitz, Bursík, Šedivý) a Pithartově vládě (Pithart, Vrba, Vopěnka, Uhde, Bojar, Moldan/Dejmal). To jsou moje osobní názory na dotyčné.