Seylo, soucítím s tebou.
Nesnaž se to nikam zasunout, zkus to přijmout, co nejvíc o tom mluv, s kým můžeš - přijde mi, že by ti právě to mluvení mohlo pomoct.
A nezavrhuj návštěvu psychologa a terapii - je důležitá pro tvoje další miminko a jeho těhotenství a pak porod... Udělej to pro sebe i pro něj.

S tímhle miminkem se rozluč, udělejte symbolický pohřeb, pojmenujte ho a uchovejte si vzpomínku. I tohle miminko tu mělo svůj úkol a možná tím bylo posunout tě někam o kousek dál a připravit tě na další miminko...

Hlavně se nezavírej do sebe a nesnaž se na to "zapomenout", protože tě to pak dohoní v tu nejmíň příhodnou chvíli, jak už to bývá. Držím ti moc palce a foukám bolavou duši.