Myslím, že používání obezliček a kliček je na naší politické scéně hluboko zažité, velký podíl na tom má silná polarizace politické scény v kombinaci s tím, že ve sněmovně se zastoupení pravého i levého bloku pohybují dlouhodobě kolem stovky. Na počátku byla silná, v mnohém (rozhodně v hospodářské politice) hegemonní pozice ODS, proti které však do poloviny 90. let, pro Klause nečekaně, vyrostla silná ČSSD. Zeman tehdy sliboval čisté ruce a vázání stranických knížek do kůže členů ODS, opoziční smlouva přinesla jen krátké zátiší (kromě privatizace bank a zavedení systému investičních a exportních pobídek nedošlo k výrazným změnám hospodářského kursu, reformy se nechaly spíš spát). Následně Topolánek vyhlásil nulovou toleranci (Špidla ovšem při svém zvolení mluvil podobně, jen tomu tak neříkal), a postupně se nulová tolerance stala strategií, kterou se řídí oba bloky. Velmi typickým představitelem byl T. Julínek, neschopný o svých návrzích komunikovat a diskutovat. Po posledních volbách se to z pravé strany spektra posílilo s odvoláním na krizi (zneužívání legislativní nouze), ale levá strana také není čistá - praxe desítek většinou politických podání k Ústavnímu soudu je podobná klička jako údajná legislativní nouze. A není to podle mne jen jakási nutná obrana proti snaze pravice prosadit svoje, je v tom totiž zřetelně vidět i neochota diskutovat o návrzích pravice z principu. Ve stínu pravo-levé polarizace, točícího se kolem rozpočtu, hospodářského kursu a sociálních věcí, zůstává pak bohužel odpolitizování státní správy, systémová opatření proti korupci, omezení byrokracie apod., což by prospělo všem a na čemž by se shoda při dobré vůli najít dala. Ono by to ostatní, včetně důchodů, zdravotnictví, rozpočtové politiky ještě nějaký odklad daný dohadováním napříč spektrem sneslo, a hlavně by po volbách nehrozilo automaticky prudké trhnutí kormidlem.