Tak komunikace je taková, jaká je. Pokud se s někým nedá mluvit, tak s ním nemluvím, ale nesnesla bych, aby mi říkal věci, který mi vadí a já útrpně mlčela a říkala si - to vydržím, o co jde, stejně je to zbytečný. A co se týká mých dětí - na to jsem teda extra háklivá, v jejich případě nemlčím nikdy, nechci, aby se od někoho vracely jako hromádky neštěstí jen proto, že ten někdo řekne - no, já se už nezměním. Tak buď změní a nebo tam děti nebudou chodit, to je vcelku jednoduchý.