v generaci mých rodičů to je tak půl na půl, v mojí generaci už je spíš výjimkou, že muž nedělá nic a je to jen takový ten po příchodu z práce statický doplněk bytu u televize nebo s novinama v ruce. práce máme rozdělené i u nás na mužské a ženské - já vařím, chlap tahá těžší věci, tahá nákup, dělá opravy a úpravy v bytě.pro mě není problém říct mu, aby mi odnesl těžký koš s mokrým prádlem pod šňůry, aby odtahal sklenice do sklepa atd, v tomhle jsem ,,křehká květinka,,. sice bych ho klidně vyhoupla na záda a odnesla z hospody ale jsem kvtinka, tak co bych se vzpírala, že jo on zas neuvaří, maxx tak míchaný vejce. jinak když sme doma, o péči o děti se dělíme. jelikož ovšem chodí tak v 9-10 večer domů, tak si tý jeho pomoci poslední dobou moc neužívám. jinak ale umí všechno a teď i v noci občas pomůže s dětma, aby jedno nevřeštělo, zatímco krmím druhé. jeho pomoc se odehrává tak, že si v polospánku na sebe navalí dítko na odříhnutí, poklepává ho po prdýlce a u toho spokojeně chrápe dál