Muj tata umel i delal vse, dobre varil, smysl pro poradek mel vetsi nez mama, takze spis diky nemu byl byt jak ze skatulky, mama je v tomhle spis bohem. V kocarku nas vozil, to vim bezpecne, protoze se traduje historka, jak mne z nej vyklopil do rosti, kdyz mi byly asi dva tydny a ten obr kocar najel na kamen a prevratil se /domu se vratil s tim, ze spolu mame tajemstvi/.
Prebalovani si pamatuju u mladsiho brachy taky uplne bezne. A to by na to bohemstvi mel narok, protoze byl vytvarnik a fotograf, od ktereho by se nic spojeneho s domacnosti necekalo.
Dedecek z mamine strany sice neumel varit, ale jinak delal vsechno taky, byl rocnik 1913. Asi jsme nejaky divny rodiny.