pavlo, tak to je přesné...

já to zkráceně říkám tak, že u nás žádná dg nezpůsobí to, že bysme děti už neměli rádi, jsou to pořád naše děti a máme je rádi takové jaké jsou, dg nás posouvá dál v tom smyslu, že víme jak s nimi pracovat a dobře je připravit na budoucí život.. a navíc, ony ty děti tu svoji jinakkost nevnímají tak drasticky jako rodiče