Karolíno, ale existuje i možnost, že nový partner nebude brát tvoje dítě jako "postižené" ale jako výjimečné.Proč hned myslet na to horší?
A že je okolí jiné, no jo, jsme lidi a jsme různí. Já už jsem se naučila, že tam, kde mě lidi nechápou, se zapadat nesnažím.
Sama mám dítě s Tourettovým syndromem a jinými přidruženými vadami, jsou problémy ve škole ( s kolektivem, nikoliv s učením) ale bojujeme a docela se daří.
Už jsem to tady psala, hodně mi pomohlo, když jsem si přečetla o TS, že to jedna lékařka pojmenovala " nemocí diváka" ( ten postižený člověk problém nemá, neboť mu jsou ty pohyby dané a diktuje mu je nervový systém, pokud se to nelíbí okolí, je to jen problém toho, kdo se dívá)
Jinak u nás si spousta lidí prý ani nevšimne, že by syn něčím takovým trpěl.