Niso, tedy sice to zní jako nejhezčí část dne, ale asi bych si to v tuto ranní dobu moc neužila. Milovala jsem dobu, kdy spaly po obědě. Nejhorší bylo, když Honza by pořád ještě po obědě spal a malá už ne. Pamatuju, jak jsem se jí zoufale snažila ukojit ke spánku. Nejraději bych ji dala Rohypnol, jen abych měla tu chvíli klidu.

Tak děti se nakonec na doporučení MUDry opravdu příměstského tábora účastní. Mají ho docela naučný a ne až tak akční jako čeká Lucku v srpnu, takže to není problém. To by bylo horší doma, kde Lucka už v neděli ztropila scénu, že půjde s kamarádkou na hřiště. A prostě půjde a půjde a já do toho nemám co mluvit. Uff. Když začala kopat do dveří se skleněnou výplní, došlo i . U naší dcérečky si můžu o myšlence, že jí stačí něco několikrát vysvětlit a ona to pochopí, jen zdát.

Utratili jsme mraky peněz, ale dnes přijdou vesty pro děcka, barely jsou ve sklepě, loďáky v úložném prostoru v posteli, tak doufám, že už se nic nezvrtne a že ve středu skutečně vyrazíme. Lužnice ze Suchdola. Končíme kam dojedeme. Prvně si věci nebudeme převážet autama, ale povezeme vše v lodích. Snad to nebude jako loni na Ohři, kdy jsem ve finiši opět dávala dětem na sebe věci špinavé, jelikož jsem díky chladnu vše dělila jen na mokré a suché.