Zasjaj, duchu ústavy by se nepříčilo jediné - jmenovat premiérem předsedu vítězné volební strany.
Tady je nutné vidět ten sled událostí od voleb, až k okamžiku jmenování Rusnoka premiérem.

Předseda vítězné strany se ani nepokusil sestavit vládu.
Vládu sestavil předseda druhé strany v pořadí z koalice tří politických stran.
Jedna z těchto stran vystoupila z této koalice.
Do koalice následně vstoupilo politické uskupení, které v té době ani nebylo politickou stranou (u nás pro to máme výraz "přeběhlíci"
Zákony, navržené vládou musel několikrát korigovat ústavní soud.
Premiér podal demisi.

V tu chvíli se ke slovu dostává prezident, který má k dispozici 101 hlasů pro jmenování Němcové premiérkou, ale nikoliv 101 bezpodmínečných hlasů pro vládu.
Předseda vítězné politické strany opět odmítá sestavit vládu.

Já to pořád nevidím jako vůli, (natož zvůli) prezidenta, ale výsledek celého dění od voleb až do okamžiku urputného poskládání té "stojedničky", která je dlouhodobě nejistá a postavená na těch, kdo odešli z původních politických stran.